Quitko Journal

LFŠ 35 naposled

Je neděle večer a filmovka už skončila. Díky bohu. U mě měla vrchol někdy v úterý - to je takovej ten osobní pocit, kdy si říkáte, že teď je to ještě dobrý a ten zbytek už je to takové to šuchtáníčko do konce. Nyní už konečně můžu kompetentně zhodnotit co a jak. Organizačně to funguje zhruba stejně, ale to už jsem napsal, na tom se nic nezměnilo (ale doufám, že po zásahu nového pana řídícího změní). Co se programové skladby týče, ta se zaměřila - z mého pohledu - spíše na menšinového diváka. Když bych to srovnal s ročníky, které dělal Jiří Králík, tak dost ubylo filmů, které by byly pro běžného diváka a přibylo chuťovek pro fajnšmekry. Oproti ročníkům s Jiřím také ubylo hostů, které by znal i normální člověk a nejen fajnšmekr. Ostatně stačí se podívat na program Festivalu nad řekou v Písku, který teď Jiří (a přijde mi to trošku jako trucpodnik) dělá. Ostatně není se ani moc čemu divit. Říkám to už nějaký pátek a stojím si za tím, že Jiří Králík je na filmovém poli osobnost, za nějaký ten pátek co se v branži pohybuje už jeho jméno něco znamená a tak je pro něj jednoduší dostat na festival filmové špeky a celebritní hosty. V tomto má obrovský náskok oproti mladým dramaturgům vyplyvnutým z akademické půdy, kteří se teprve rozkoukávají jak to vlastně chodí. Z tohoto pohledu se mi zdá, že filmovka byla dříve docela dospělý mezinárodní festival, ale s ekonomickou stránkou věci v plenkách. Teď je to přesně naopak - ekonomicky už se to snaží zmáknout, ale z dospělého festivalu to míří zpátky k přehlídce artového filmu pro náročného diváka. Neříkám, že je to teď jenom samej art, ale poměr mainstreamu k artu se značně změnil. Pak bych zmínil doprovodný program. Podle mne je moc divadel a málo koncertů. Ihned v zárodku zrušili Semtex stan - ono se ani nebylo moc čemu divit - špatná poloha stanu a obsluha, která tlačí volume stále nahoru, to jsou dvě ingredience, které nenechají hradišťáky spát. Osobně bych si z doprovodného programu vybral akorat Načevu s Pavlíčkem a DJ Five, ale zrovna ten den jsem se doma potil z horečky, takže zase nic, ale tentokráte to byla moje chyba. Celé to uzavřeme posledním číslem filmových listů, které bylo docela průser - neoficialní citace mého kolegy o tom jak to nefunguje signována naší institucí, dále pak výčet chyb a pomluva organizace. To je jako kdyby místní plátek DDK napsal, že Synot chudým bere a bohatým dává. Někteří vypustili z úst, že tuto dvoustránku si určitě zaplatil Jiří. Tahle věc mi docela vadí. O všem, co je nějak podezřelé se spekuluje, jestli v tom Králík nemá prsty. Vyvrcholením trapnosti bylo pak čtení desatera spokojeného diváka z programu LFŠ zároven z deníku Festivalu nad řekou, které proběhlo na večírku štábu , čehož byl naštěstí normální účastník ušetřen. Mám takový pocit, že ono desatero se zveřejnilo ještě za působení JK na LFŠ.

Já vím, že to nevyznělo pro letošní LFŠ zrovna nejlépe, že každá sranda něco stojí a nyní je težko uplést z hovna bič, ale podle mě je to začarovaný kruh. LFŠ už může jenom expandovat. Už je tak provařená, že omezit sály a objem promítání nejde, takže je (nejspíš) potřeba na to aplikovat ono oblíbené "za málo peněz hodně muziky", takže žádné velké celebrity, žádné hogofogo kapely. Pak to na průměrného diváka/účastníka, jako jsem například já (který byl naposledy v kině na "Andělé a démoni") působí, že to ztrácí šťávu. A abych tady nebral do huby jenom Jiřího Králíka, tak musím tady veřejně říct, že té hradišťské bandě, která kolem toho celý rok lítá, fandím a držím palce a přeju pevné nervy, protože vím, jaké to je organizovat nějakou akci a bojovat s větrnými mlýny "umění vs realita". Takže velký respekt a podpora jde především Martinovi a Michalovi a pak Lence, Lucce, Kubovi a Davidovi. To jsou ty závěrečné titulky za celou LFŠ.

Těch 10, respektive 14 dní pro mě bylo docela vyčerpávajících, ale zůstával jsem i když jsem nemusel, protože jsme v práci fajn parta (přestože se občas sereme). Navíc se sem jednou za rok sjede i banda z Prahy (hele), se kterou je o srandu postaráno. Nesmím opomenout ani tento rok novinkovou maringotku z Masarykova náměstí, kterou šéfoval úžasný pan Čáslavský. Jestli vám to jméno něco přípomíná, tak je to bratr onoho filmového historika.

Myšlenka na konec - přestože na tu filmovku nadáváme, tak jsme rádi, že ji tady máme ...

Komentáře