Quitko Journal

Velký comeback

Kdyby mi někdo před rokem řekl, že se postavím za gramofony a budu na ně sázet z kufru desky tak se mu vysměju. Nemožné se ovšem stalo skutečností a já jsem si o víkendu zahrál opět na velkou DJskou hvězdu - tedy již pohaslou, zářila asi před 10 lety. Přitom to začlo tak nevinně - někdy v listopadu jsem tak mezi řečí kývl Lucaschovi, že mu zahraju z desek na jeho BayDay. Pak už se mi to nějak vykouřilo z hlavy a nakonec na mě minulé pondělí vyskočilo v kalendáři na počítači "Pátek 20:00 Mír". Říkám si ajajaj, to jsem zase na něco zapoměl. Přípravy na párty plně vypukly v pátek. Odpoledne jsem trávil tím, že jsem procházel archív a zkoumal co že na těch deskách vlastně je. Po těch sedmi či osmi letech co jsem nehrál se mi obsah desek tak nějak vykouřil z hlavy. Předtím jsem díky intenzivnímu "cvičení" měl alespoň u desek co frčely zažité jak dlouhé je intro, jak dlouhá je pasáž před breakdownem, kolik breakdownů tam je apod. Teď jsem měl úplně vykouřeno z palice, takže jsem sázel a poslouchal ... a byl jsem docela překvapený jaké pěkné písničky jsem objevil (a na druhou stranu do jakých pi*ovin jsem vrážel peníze). Večer už jsem byl nervózní jak prase, což ze mě naštěstí po příchodu na Mír opadlo. Hraní bylo tak nějak adekvátní neznalosti desek a sedmileté pauze. Občas se něco rozjelo, občas se to rozsekalo díky tomu, že někdo prošel dupajíce kolem. Taky už to moje obrnění vůči posluchačům není jako dřív. Úplně jsem se nechal rozhodit od nějakého ožralého idiota, který prudil s písničkou na přání - furt otravoval s nějakou Tarantulou a já vůbec nevím co vlastně chtěl - nejmladší desky v kufru jsou tak deset let staré. Měl jsem se na to vykašlat hrát nějaký hardstepy, radši nasadit na začátek svou liquidfunkovou smršť a blbečka nechat ať si frčí na pivu s rumem. Útěchou za to rozhození může být snad jen to, že na parketu se vlnilo pár zoufalců (na prstech byste je spočítali) a dokonce nějaké slečinky (to už je vyšší level). Otázkou tedy je, jestli se zase nechám navézt do nějaké gramofonové taškařice. Odpověd zní "Tak určitě", ale chtělo by to se zpátky naučit obsach těch historických desek a trošku potrénovat co, jak a kam, protože i dobrá dramaturgie udělá svoje (i vhodně zahrané blbosti můžou být poslouchatelné). Závěrem ještě poděkování Lucaschovi za vloženou důvěru a Bearovi za to, že jsem ho vlastně zase mohl vidět a pokecat. A velké poděkování patří také rodině, která mě i nadále ve všech šílenostech podporuje (hlavně malá se svýma rukama nahoře když dáme nějaký ten dramáč).

Komentáře