Pane učiteli, bude zvonit

10. leden 2018, Ze života

Impulsem k napsání dalšího blábolu pro mě paradoxně nebyla politickospolečenská situace v naší republice, ale sobotní večůrek u Konvy, kde se mě Hároš zeptal proč už nebloguju a jestli to není škoda, že to přece je takový archív vzpomínek. Je fakt, že posledních pár let upadl můj život většinou do jakéhosi stereotypu, kdy se honím za prací, po práci se honím za dítětem a večer zasednu k telce a sjedu si seriály, které jsem už několikrát viděl (Simpsnovi a Teorie velkého třesku). Za těch pár let (opravdu jsou to dva roky) co jsem nic nenapsal se to všechno tak trochu zamotalo a to jak v naší společnosti, tak v mém profesním životě. Nevím čím začít, možná to vezmu bodově a uděláme to jakousi formou seznamu zásadních věcí.

OrgPlan je venku a funguje

Ano, tohle moje dítko na kterém jsem rok celkem intentivně pracoval slouží lidem. Sice nemám zatím nijak zmáklý prodej aplikace, ale nějaká klientela je a zatím to zaplatí socialní a zdravotní pojištění. Když pozoruju jak obludně se rozrostl zdroják celého projektu a v jakém stavu to teď je, tak už začínám mít čím dál tím větší potřebu to celé nějak přepsat, resp. udělat pořádek ve zdrojácích, nehledě na to, že bych to měl nějak začít promovat. V tom jak je to naprogramované se asi moc měnit nebude, spíš to celé nějak učesat, protože už teď po roce provozu se v tom člověk docela ztrácí. Navíc na jednoho člověka je tak velký projekt docela velké sousto. Taky mě dost štve ten starý způsob updatů, že člověk musí kontrolovat datumy (století páry, jak to nazval můj Linuxový admin) a přitom by se o to mohl bezproblémů postarat Git (jo, naučil jsem se ho používat, heuréka ...). Více o projektu zde.

Chodím na kulturák ... i zvučit

Nemožné se stalo skutečností. Doba už nějak uzrála a nějak jsme se s Tonym - rozuměj ředitelem KK - začli akceptovat (ačkoliv mám stále ke způsobu řízení té instituce a k personálním otázkám výhrady). Určitě máme na některé věci rozdílné názory, ale vzhledem k tomu, že už v té instituci nepracuji, tak o nich nemusíme diskutovat na koberečku v ředitelně. Ono se člověk sám sebe ptá jak může po tom, jak se zachoval (obzvláště k vaší manželce) podat někomu takovému ruku, ale časem vychladnete a zjistíte, že být stále na někoho (i přes to všechno) nasraní nic nevyřeší. Nakonec se nad to všechno povznesete a řeknete si, že trápit se můžete nad jinýma věcma a ne se zabývat lidma se kterými vlastně netrávíte čas a ani nesdílíte jedno bydlení. Možná jsem radši za to, co proběhlo, že jsme o sobě věděli, že si navzájem ležíme v žaludku, než za ty pseudokamarády, kteří se na vás usmívají, říkají vám jak je všechno v pohodě a ve výsledku vás podrazí a jste jim dobří jenom když něco potřebují nebo když jim dáváte vydělat peníze. No ale abych se vrátil k tomu kulturáku, to uvolnění atmosféry mělo nakonec za výsledek i jednoho z nejaktivnějších uživatelů OrgPlánu (ano, kruh se nám uzavírá).

Výpověď z kanclu

Bylo jasné, že to jednou musí přijít a že tak fantastický kanclík nebudu mít navždy. Bohužel to přišlo v ten nejnevhodnější čas a to v zimě. Doma jsme usoudili, že než platit někde ve městě nájem, tak bude lepší když kopneme do vrtule a dáme dohromady trucovnu v zahradě. Je to naprd proto, že krom suché stavby je potřeba jednu místnost zaperlinkovat a natáhnout omítku a to jde při mrazech docela blbě. Ne proto, že by u toho byla zima, ale hlavně proto, že to bude blbě schnout, jestli teda vůbec. Myslím zase pořádně roztočíme kolečko u elektroměru, aby tam bylo nějak přijatelně, tedy alespoň 10 stupňů. No a co bude s mým současným kanclíkem? Městský úřad se rozhodl, že někam potřebuje umístit úředníky, protože je jich čím dál tím víc a tak tam umístí odbor informatiky - to aby byly pěkně schovaní a nikdo se jim nechodil dívat na monitory,co že tam vlastně dělají. A všichni víme, jak to chodí na odborech informatiky ve státních institucích.

Jeseníky

Díky tomu, že jsem "tetě" Renatě udělal rezervák do hotelu, tak jsme již několikrát byli na dovolené v Jeseníkách. Kdo jste mě dřív četli tak asi víte, že jsem hned po první návštěvě Pradědu byl z Jeseníků absolutně odvařenej. Teď jsme už druhým rokem byli v Karlově pod Pradědem na chatě. Jezdíme v létě, když je v lyžařském středisku okurková sezóna a tento rok jsme jeli i na podzim, protože jsem strašně otravoval, že chcu ty hory vidět i jinak než v létě. Takovej romantickej víkend - zavřete se do chaty, uvaříte čaj, venku sychravo, přihodíte polínko do krbu a zachumláte se do deky. Plán celkem vyšel, akorát ten krb se nějak zvrhl a polínka jsem přihazoval do kotle na tuhá paliva, takže každé ráno nasadit čepici, vzít kolečka, navézt polena, naštípat nějakou tu třísku a naházet to do kotle. Nakonec se modlíte, aby to dřevo chytlo a aby jste neprošvihli intervaly přikládání a kotel nevyhasl. Nakonec teda vždycky vyhasl někdy v noci, takže to ráno jste se hezky rozehřáli. Takže ještě komerční okénko - když na hotel tak na Slunce do Rýmařova a když na chatu tak na Slunce do Karlova :)

Být tátou je super

K tomuhle asi není co dodávat. Když už máte pocit, že je všechno na hovno a že vás všichni serou, tak co spolehlivě nakopne tak je Thea a moje žena - ano ta, co mi občas pije krev a se kterou se rozvádíme kvůli portrait vs landscape v PDFku nebo kvůli nějakým zásadním problémům. Thea bude mít tento rok už 5 (ano, letí to jak prase), za chvíli půjde do školy. Na těch dětech vlastně nejvíce poznáte, jak ten čas letí a jak se z toho bezstarostného mládí posouváte do středního věku. Pomalu ale jistě se blíží čtyřicítka a já vím, že k nezbytným bodům oslavy kterými je kapela a tombola se přidává také skákací hrad.

Podle toho co jste si teď přečetli asi vidíte, že krom pár záseků vedu celkem spokojenej a naplněnej život i když si to málokdy přiznávám. Mám kde bydlet, splodil jsem dítě ... a teď už mi z toho životního TODO listu zbývá asi už jen pořídit konečně to Volvo :)

Komentáře