Školní sraz

1. listopad 2014, Ze života

Vůbec jsem v to nedoufal, ale nemožné se stalo skutečností. Třída 8. B absolventský ročník 1994 se sešla na srazu po 20 letech ... opakuji po 20 letech! Tak dlouho se o tom mluvilo, až se to konečně podařilo zrealizovat. Na několikátý pokus po samém tom "tak kdy a kde" a "to zrovna nemůžu" to konečně klaplo. Na Facebookové svolávačce jsem avízoval něco v tom smyslu, že omlouvá pouze porod nebo smrt v rodině. Asi si to většina mých bývalých spolužáků vzala k srdci a sešlo se nás úžasných 19 lidí v což ani mé nejoptimističtější předpovědi nedoufali - Honza N (spolužák, se kterým jsme to dávali dohromady) s tím tak nějak počítal, ale já takový optimista zdaleka nebyl. Nakonec akorát jeden co potvrdil tak nepřišel, za to ale přišli jiní v které jsem vůbec nedoufal. No ale abych nějak nastínil průběh celé estrády - scházeli jsme se jako švábi na pivo a komplet jsme byli nějak kolem deváté. Následovalo povinná rekapitulace životů všech zúčastněných (někdo barvitěji, jiní - jako já - stručněji, nerad zabředávám do profesního CV) a poté proběhlo skupinové foto. Následně se to nějak rozdrobilo a konverzovalo se. Vždycky se to nějak protočilo v závislosti na tom které místo se uvolnilo odchodem jedinců závislých na nikotinu. Bylo zajímavé dovědět se jak ostatní skončili, jaké rodiné peripetie a profesní úspěchy prožívali či prožívají, kdo byl v televizi, kdo byl v cizině. Dá se říct, že je ta naše klasa takový docela pěkný průřez celým sociálním spektrem. Celý sraz jsme rozpustili kolem jedné hodiny noční kdy se ta část osazenstva, která neměla hlídání nebo je čekaly pracovní povinnosti, vydala směr postel a druhá část, která to neřešila, do jednoho z mála otveřených barů. Takže jeden dotaz nakonec: Kdy dáme repete? Opět za dvacet let?

Komentáře