Quitko Journal

Hřiště Na splávku

V Hradišti se teď mocně opravuje a revitalizuje. Trendem této doby je zastavovat zelené plochy, všechno dláždit, zužovat ulice a dělat parkovací místa. Revitalizační bubák už přišel i na dětské hřiště Na splávku, kde jsem trávil svoje dětsví (do té doby než jsem dostal první počítač). Když jsem to viděl, musel jsem přeci jenom zamáčknout slzu. Zmizela skautská klubovna, na kterou jsme si jakožto místní děti dělali nějaký nepsaný nárok (stejně jsme ji nikdy nedostali). Zmizela zídka kolem hřiště, vyzděná z takových děch dutých kulatých cihel, po které se dalo šplchat a po jejím soklu se dalo chodit nebo na ní jen tak sedět. Houpačky - největší to tahák celého hřiště - tam nejsou už docela dlouho. Dodnes si vzpomínám, jak jsem si při pokusu o opravu jedne vyvleklé udělal svůj první monokl. Při úklidu zeleně zmizela také džungle která byla vedle skautské klubovny. Bylo tam plno lopuchů (daly se použít když jste nestíhali doběhnout domů) a bodláků (které se daly použít při bitvě). Také zmizel plot udělaný z vlnitých plechů, který odděloval dětské hřiště od sousedního činžáku. Aby to bylo takové víc dětské, tak byl každý plát natřen na jinou barvu. Plot svůj učel plnil hlavně při hraní na schovku, na doktory (ukazovačka) a když se někomu moc chtělo. Za plotem se ještě nacházely popelnice přilehlého papírnictví ve kterých se dalo občas něco zajímavého najít. Co se vylepšování hřiště týče, to frčelo už za nás. Každý rok na jaro jsme tam naběhli z nářadím a uklidili (nebo se aspoň snažili, než nás to přestalo bavit). Z nalezených kusů cihel jsme tam udělali malé ohniště (vyhrabali díru a obložili cihlama), takže se dala za použití klesí opéct nějaká ta brambora v alobalu nebo špekáček. Nebylo to žádné zálesáctví, ale nám to tehdy stačilo. Na těch dvou průlezkách, které tam byly a dneska by při pohledu na ně šli bezpečnostní komisaři do vývrtky, se nikdo nikdy nezabil a vlastně to ani nikdo nikdy neřešil. Asfaltová plocha, která byla určena na sportovní aktivity měla samozřejmě také vícero využití. Od klasické hrací plochy přes tenisový kurt, taneční parket a v zimě se za pomoci prken a vody proměnila na kluziště. Ano, dneska je to takové trošku sentimentální. To hřiště mi vlastně bylo asi 24 let ukradené, ale jak člověk vidí, že se tam něco děje tak se nad tím tak trošku zamýšlí a ptá se, co tam pro ty volnočasové aktivity udělají. Je mi jasné, že už to nemůže soutěžit s televizí, internetem a konzolema, je jiná doba, ale ... Asi bych byl rád, když už tam malou vezmu, tak aby se tam bavila stejně nebo líp jako já před těmi x lety. Jediné čeho se děsím je takové to unifikované hřiště podle nějaké šablonky. Vysypat kamínkama (nevím co za dementa to vymyslelo), nějaká ta atrakce, stoleček pro vykojené matky a lavičky. Sám jsem zvědavý jak to dopadne. Určitě to půjdu zkontrolovat. Jedno je jisté, že hřiště zatím - narozdíl od Havaje u Moravy - nezmizí.

Komentáře