Trpící ego

11. říjen 2009, Ze života

Tak, víkendový festivalový masakr je za mnou. Jak jsem psal v posledním blábolu, začalo to jazzem. Kucí byli sice v pohodě, ale na můj vkus dělali moc velké umění. V pátek dopoledne výchovný koncert, večer koncert jednoho jubilanta, v sobotu odpoledne zvukovky všech účinkujících, večer galaprogram a v neděli dopoledne ještě koncert v Ostrohu na zámku. Cítím se o poznání lépe, že to celé mám za sebou, ale na druhou stranu jsem z té soboty celý takový nějaký špatný. Zvukovky sice proběhl v pohodě, ale jak se to za to odpoledne celé rozm*dalo, několikrát předrátovalo a pak zase znovu postavilo (samozřejmě že pokaždé úplně jinak) tak byl výsledek ten, že jsem si zahoukal (zafídbekoval cheche) do sálu plného oficiálních hostů a papalášů. Po dlouhé době (několika letech) jsem byl za totálního amatéra a mé profesní ego dost utrpělo. Kolega mi sice říkal, že se stane, ale podle mě by se stávat nemělo, obzvláště pokud za to beru docela slušný peníz a snažím se aby naše instituce byla technologicky stále in.

Komentáře