Quitko Journal

20 let svobody?

Předem se musím omluvit, že se zde dlouho nic nového nezjevilo. Zase nestíhám a trávím v zaměstnaní více času než je obvyklé. Například dneska jsem dělal 20 výročí sametové (dle Reflexu trefně oplilé) revoluce. Jako vystupující těleso byl přizván nečekaně Svatý Pluk a muzikálové hvězdy (bývalí členové, co si teď uchmátli něco v muzikálech). Komentovat to tady nebudu, ono taky ani moc není co. Pluk předvedl standardní vystoupení, řekl bych že tentokráte to bylo jedno z těch lepších, protože sbormistr byl mimo dosah alkoholu a muzikálová hvězda mi odrovnala vložku v bezdrátu. Snad akorát lidí přišlo nečekaně víc, než na kolik byl nadimenzovaný aparát, takže jsem jel nadoraz. No ale vratmě se k oněm dvaceti letům svobody. Onen otazník je tam proto, že ne všechno se zase tak radikálně změnilo. Hodně věcí bohužel funguje stejně. Stejně funguje tlačenka postavená na správné barvě stranické legitimace. Stejně pořád platí, že všichni jsme si rovní, ale někteří jsme si rovnější. Byl bych ale moc velký remcala, kdybych neuvedl i klady, takže už můžeme cestovat kam chceme (tedy kam nás pustí hostitelé, už ne ti vlastní), můžeme si (s jistými omezeními) psát a říkat co chceme, funguje tady tržní ekonomika. Musím bohužel ještě připomenout jeden neduh, který zůstal a tím je to, že úspěch v některých případech není podmíněn schopnostma nýbrž tím, že byl někdo ve správný čas na správném místě (případně měl ty správné známosti). Co se naší demokracie týče, tak je stále ještě v plenkách a u politiků převažuje potřeba vlastního prospěchu nad potřebou prospěchu společnosti. To ale není nic zvláštního, obzvláště u národa, který 40 let žije v kleci kde má nárok na svůj chléb s máslem a sklenici vody. Není pak divu, že když má možnost mít víc, tak se jí hned chytá a zneužije ji. Pak tady máme politickou kulturu. Lidé se stále raději přikloní ke křupanovi z jejich řad (třeba s puchejřem na tváři) který má vychování z třetí pomocné než k inteligentnímu politikovi, který myslí na budoucnost a neplýtvá planými sliby. My češi jsme takové trošku splašené stádo - vždycky se masa požene za tím, kdo mu nasype víc zrní nebo slíbí lepší svět. Český národ byl totiž několik staletí zvyklý žít tak, že nám někdo přikázal jak to bude a tak tomu bylo. Několik století monarchie, pak 20 let fungující demokracie, 40 let totality a poté demokracie a politická anarchie. Co s tím tedy Náš národ udělá? Uvidíme, kde budeme za dalších 20 let.

Komentáře