Quitko Journal

Samčí sounáležitost

Jestli jsem se ještě nezmiňoval, tak už nějaký ten pátek máme doma kocoura - nalezence. Oproti našim mikrokočičkám má normální míry, to znamená je velký tak půl metru, zvednout ho je problém, je celý sněhobílý a říkáme mu Máchal (ale zatím mu to nespadlo). Potýkáme se u něj však s jedním nezanedbatelným problémém - pořád běhá někam na jebačku za kočičkama. Někdy je pryč třeba 2 dny, pak dojde a jde se válet. Začaly se tedy objevovat nápady, že by se měl kocúr vykastrovat, aby ho ty choutky přešly. Toto řešení se mi ovšem moc nelíbí, protože s ním cítím a z představy, že by z něj byl jenom poloviční samec (jako z hafíka, ale ten si za to může sám) mi běhá mráz po zádech. Zbytek kočiček už je vykastrovaný, u těch mě to ani tak nebolelo a když jsme viděli Barboru, která nemá ani 2 kila jak vypadá jak basketbalový balón a šourá se po podlaze, tak tam to rozhodování bylo jasné. Jak ale s chudákem Máchalem? Brzo tady bude jaro, bude se to v něm mlátit a taky by se jednoho dne nemusel vrátit. Teď tedy vyvstává otázka, jestli mít doma polovičního samce nebo zase někomu dopřát kvalitní kočičí ledviňák (jako tomu bylo asi u první strakaté Adély). Ovšem z představy, že už si nevrzne je mi trošku divně. Ano, cítím s ním, projevuje se jakási samčí sounáležitost ...

Komentáře