Quitko Journal

Co s načatou prací?

Po delší "redakční" odmlce zase nemůžu spát protože se mi hlavou honí všemožné myšlenky. Na základě poněkud zavádějícího titulku je vám asi jasné nad čím dumám. Jedná se o již nějaký ten pátek stagnující situaci v zaměstnání a nějaká ta šance na změnu a to mi právě nedává spát. Zatím nevím co bude dál, ale kdybych náhodou sehnal jinou práci tak jsem v jisté sentimentální pasti. Důvodem není to, že by mi chyběli ti lidé od nás z ústavu (až na vyjímky spočitatelné na prstech jedné ruky), ale celé moje dosavadní působení tam. Když jsem před několika lety nastupoval, tak jsem to přebíral po člověku který měl k celé té věci docela laxní přístup a věci nebyly zrovna v nejideálnějším stavu. Za tu dobu co tam jsem se věci pohly a všechno se posunulo někam kde by to aspoň částečně mělo být a vybudovat instituci jakousi prestiž. Dá se říct, že jsem to celé tak nějak zvedl z popela a nájemci už nás nemají za úplné idioty (pokud zrovna nekomunikují se soudružkou referentkou). Otázkou je do jaké míry ještě budu schopen snášet to, že je naše firma plná nefachčenků a podrazáků a vede ji osoba bez jakýchkoliv manažerských schopností. Své pocity bych přirovnal k pocitům majitele domu, který ho opraví ale musí si nechat původní nájemníky. Taky je z toho v pasti. Představa, že bych odešel a někdo všechno to, co jsem za tu dobu vybudoval rozkradl a rozložil do posledního dílu mě docela děsí. To je ovšem riziko změny zaměstnání a toho že máte na starost cizí majetek. Ono se říká, že by lidé neměli být co se týče vztahů a práce sentimentální, ale já si v tomhle případě jaksi nemůžu pomoct a docela mě to žere. Nejjednoduší by bylo zahájit revitalizaci firmy, ale to jaksi u státní instituce není zrovna jednoduché a to ještě v zemi, kde je pořád sociální stránka věci silnější než stránka ekonomická. Zkusím to ještě nějaký čas vydržet a nepsat jaký že je to u nás bordel ...

Komentáře