Quitko Journal

Invalida

Přátelé, co si budeme namlouvat, je to bída. Říjen utekl rychleji než průjem, ani jsem ho nějak nezaregistroval a už tady máme listopad a tím pádem mám poprvé v dějinách žurnálu jeden měsíc totální výpadek. Vidím to tak, že tento měsíc by to bylo to samé, ale po zásahu vyšší moci, která mě zhodila ze schodů, mám teď sádrovou podkolenku a k tomu třítýdení neschopenku, defakto svou první na mém současném působišti. Člověk by ani neřekl jaké je složité dostat se teď z bodu A (ložnice) do bodu B (obývák), nedejbože když si chcete odnést pití nebo jídlo. Díky berlím a jedné funkční noze můžu přenášet pouze krabičkovanou stravu a když jde o pití tak pouze s uzávěrem. Další problém je čas. Mám ho teď nějak nezvykle nazbyt, takže v brzké době můžete očekávat opět nějakou tu analýzu či rešerši pořadů České, tedy naší, televize, protože on ten internet a XBOX po nějaké chvíli taky omrzí. Pak si při nemoci moc nepokecáte. Zvířat mám kolem sebe sice dost, ale monolog který k nim vedu by ze mě za chvíli udělal blázna, takže jsem natřepaný na návrat domů kohokoliv ze členů domácnosti ikdyž si některé dny musím sakra počkat. Inu marodit se dá, ale ne dýl jak pár dní, pak je to na palici. No nic, jdu se odbelhat do kuchyně na nějaké to pití a zkusit si chvíli sednout k XBOXu, jestli tam náhodou není něco nového (myslím, že asi nic moc ... tedy spíš nic).

Komentáře