Quitko Journal

38. letní filmová škola - poprvé a naposled

Ti co mě čtou pravidelně už asi byli zvyklí, že jsem každý rok přinášel krátké postřehy z průběhu letní filmové školy. Tento rok jsem se k tomu nějak časově nedostal. Možná, že ne ani tak časově jako spíš z důvodu nepřístupu k internetu. Letos to byl taky první rok (a jaksi už i poslední), co jsem přes LFŠ neměl nikde žádný azyl, vzhledem k tomu, že v obou mých boudách (pardon, v boudách Klubu kultury) jsou nastěhované promítačky a jediný zbylý kancl mám v dílně, která je ovšem mimo centrum dění, takže člověk jaksi nemá možnost dozorovat a dělat svou práci. No ale pojďme k prvním dojmům, nebo spíše k pocitům. Tento rok se mi zdá, že to nějak nemá šťávu. Není tu nic, z čeho bych si sedl na prdel. Lidi kolem mě jsou celkově nějak otrávení (systémem fungování a počasím) a tak se to nějak přenáší z jednoho na druhého. Samostatné koncerty byly taky zrušené a veškeré hudební programy se odehrávají na Míru, takže tu ani neni můj oblíbený zvukový kamarád a svatební svědek v jednom Petr. Po dramaturgické stránce to tento rok myslím že až příliš míří na fajnšmekry a my, smrtelníci, si nejvíc ujíždíme na půlnočních filmech ze 70. let, kde hraje hlavní roli Pam Grier, funky a pořádný afro. Domorodci si opět jedou svou lajnu v letním kině zadax na náměstí, dostatečně posilněni alkoholem. Na tom se vždycky přiživí několik lokálních umělců, o polovině kterých jste nikdy neslyšeli a snaží se svézt na vlně LFŠ. Jediné a to hlavní, co pro ně filmovka znamená jsou plné ulice i v noci, hromada intelektuálů (slečny bez prsenek) a jedna velká kalba. Po skončení filmovky to tady bude opět jako v městě duchů, protože filmáci už budou na cestě domu a místní budou vyspávat nejdelší kalbu celého roku. A já? Já vklidu uklidím a sbalím si svoje saky paky a dám se do výběru dovolené.

Letošní pro mě příhodné logo - vyzobané jablko ... kde nic není ani smrt nebere

Komentáře