Quitko Journal

Fotřík jak má být

Abych tady nepsal jen o samých negativních zkušenostech s kde čím a kde kým, rozhodl jsem se, že se s vámi - moji milí čtenáři - podělím také o něco pěknějšího a radostnějšího. V pondělí se stala ona radostná věc - manželka porodila a je ze mě taťka (a to se vším všudy - brejle, fous a začínající pleší). Původně jsem se svojí přítomnosti u porodu trošku bál, ale během pár minut bylo dítě na světě a ze mě se stal hrdý otec dcery Theodory. Tak nějak mě zalil ten pocit radosti a štěstí a po nějaké té době si můžů říct, že jsem opravdu šťastnej a že ty každodenní problémy co musíme řešit jsou vlastně malichernosti oproti čerstvě nabytému statutu rodiče. Moje holčička je prostě nejkrásnější a je to miminko non plus ultra :) a já doufám, že si ode mne i od Míšy vzalo ty nejlepší geny, aby mohla udělat díru do světa - za sebe bych preferoval kdyby měla nějakou elektropopovou kapelu kde by zpívala nebo hrála na klávesy, aby se papínek mohl realizovat. No ale dost rozplývání. Je tomu pár dní a já cítím jak všechno začíná mít jiný smysl a že ten život je zase o něco krásnější. Prosím vás všechny, neptejte se mě na míry a váhy, protože mě je to stejně šumák a nezkoumám to. Pokud vám něco řekne jestli má dítě 3,30kg nebo 3,45kg, mě teda ne. Prostě je velká jak yorkshirský teriér, vypadá jak malej tuleň a je težká asi jako nákup v místní samoobsluze. Tak to bychom měli. Nekažte mi tu radost, já jsem v euforii. Uvidíme jak na tom budu za půl roku, to jsem sám zvědavý jak budu snášet ty negativní věci s tím spojené. Teď ale žiju těma pozitivníma. Jsem kurva otec ne? :)

Komentáře