Quitko Journal

Audioknihy na dobrou noc

Asi jste už většina z vás slyšeli o audioknihách a setkali jste se s nima. Já jsem k tomu přičuchl teprve nedávno a masivněji mi obzory rozšířil až bývalý manžel mojí manželky (vím, asi to zní divně, ale máme dobré vztahy), který je čte - nebo spíše poslouchá - při svých dlouhých cestách autem po evropě. Netajím se tím, že si rád čtu před spaním - člověk si vyčistí hlavu, procvičí oči při slabé lampičce (ano, nosím brýle) a trošku si procvičí představivost. Vzhledem k tomu, že už se mi podařilo doma všechno přečíst a odborná literatura na spaní moc není - definování datových typů v C# a v C++ tu imaginaci moc nepodporuje - sáhl jsem po audioknihách. Dřív, když jsem ještě žádnou audioknihu neměl, jsem poslouchal záznamy z představení Divadla Járy Cimrmana (postahované z desek, takže kniha včetně patiny). Výhodu to mělo v tom, že jedno představení mělo maximálně dvě hodiny, takže ikdyž jste u toho usli, tak třeba v mém případě kdy to umím skoro nazpamět, se prostě pokračovalo od posledního zapamatovaného bodu a člověk vždycky věděl co se děje. U těch audioknih je to trošku složitější. Vzhledem k tomu, že nejkratší kniha co mám má asi 6 hodin, tak to mám fakt jenom jako kulisu při usínání. Při nedávném poslechu jsem se přistihl, že vlastně ani neposlouchám obsah, ale pouze nějaké slova u kterých usnu. Možná je to taky danné tím, že poslední dobou co se snažím živit se hlavou už prostě večer při zalehnutí do postele vypínám a spánek se okamžitě dostaví. No ale abych se vrátil k těm audioknihám. Dost taky udělá projev čtenáře. Například u Vojtou Dykem čteného Stopařova průvodce galaxií se prostě spí dost blbě, protože to Vojta až moc zdramatizoval. Naproti tomu u Táborského Andělů a démonů se usíná vyloženě skvěle. Proste čím víc se to blíží čtenému a ne hranému projevu, tím líp. A nějake shrnutí na závěr? Nečekám, že to u mě nahradí klasickou knížku. Papír je pro mě zatím to nej médium pro čtení a tak nějak si bez knížky nedokážu život představit. Docela se teším až si zase něco půjčím nebo koupím. Přeci jen nejsme žádní kulturní barbaři a myslím, že každý rok by si měl člověk koupit alespoň jednu klasickou bichli. A až si zkazíme oči, sáhneme po audioknihách. Zatím jsou pro mě až na druhém místě.

Komentáře