Otec na mateřské

7. květen 2013, Ze života

Vzhledem k tomu, že se moje manželka dneska necítila zrovna nejlíp jsem se musel naplno vložit do role otce - matky a začít se plně starat o Theu. Nějakou tu praxi už jsem měl z pravidelného pátečního hlídání, kdy ještě malá nespala v kuse celou noc, takže jsem se domníval, že to bude to samé v bledě modrém. Sem tam nakrmit, sem tam přebalit, mezitím potlachat s Kubajzem nebo Synerem na ICQ, získat nějaký ten achievement na Xboxu, prostě taková fajn pánská jízda otce a dcery. Nevím jestli je to tím, že je Thea už asi o měsíc a půl starší nebo tím, že bylo světlo, ale má předchozí zkušenost se s tím co jsem zažil dnes nedá vůbec srovnat.

Den pro mě začal v 5.30 ráno, kdy se Thea poprvé přihlásila o svou dávku jídla. Vstal jsem, nakrmil jsem a řekl jsem si, že bysme oba mohli jít ještě spát. Další vstávání přišlo v 8.15, takže opět krmení a soudě podle zvuků co Thea vydávala došlo i na přebalení. Potom jsem si řekl, že bych mohl ještě chvíli Theu uspat a mezitím si vyčistit zuby, udělat snídani, čaj a skočit do schránky pro noviny, prostě celej ten ranní rituál. Bohužel ani teď to nějak nevyšlo. Dceru jsem uspával tak intenzivně, že jsme se probudili nějak kolem desáté, kdy se Míša nechala slyšet, že si vleze do vany jestli se jí neudělá líp. Probudili jsme se až při zvuku vypouštějící-se vody z vany a Thea už byla tak otravná, že jsem ji převlékl a přesunuli jsme se do obýváku. Tato chvíle je zásadní, to jsem si stihl honem vyčistit zuby a uvařit čaj a skočit do schránky pro noviny a pro poštu. Následovalo další krmení a pak jsem se rozhodl, že bych malou mohl zkusit dát do kočárku, chvíli s ní pojezdit na zahradě s tím, že usne. Neusla. Plyšový slon a jeho chobot pro ni byli zajímavější než nudný spánek. To jsem se hecnul a řekl jsem si, že když už jsem na zahradě tak aspoň poseču trávu - tady pozor, přišla první dokončená činnost dne. Spánek furt nic, takže jsme zajeli zpátky domů a pokračovali jsme v likvidaci nedojezené dávky krmení. To už bylo skoro poledne a já ještě ani neposnídal. Mé rodičovské skóré bylo navýšeno o dvoje přebalení a jedno počůrání dečky, kterou jí dáváme na sedačku aby se neotírala o nehygienické prostředí - ačkoliv nevím co řeším, posledně když Alfréd (náš pes) olízl Thei ruku, tak ta si ji první strčila do pusy, takže nějaká sedačka s několika psíma chlupama nic není. Kolem jedné hodiny přišla domů první dcera, takže já se stihl nasnídat (jeden suchý toastový chleba) a mohl jsem Theu opět pro velký úspěch přebalit. Do toho všeho jsem ještě střídavě komunikoval s Efou a Jiřím o prodeji údajně rozbitého ajfonu. Celou tuhle mou rodičovskou anabázi ukončila Míša svým příchodem kolem druhé hodiny s tím, že už je jí konečně dobře.

Výsledkem tohoto mého dnešního babysittingu je otazka: Jak to ku*va ty ženy dělají, že to zvládají a ještě se při tom starají o další děti a manžela? Po absolvování toho všeho je jasné, že jeden MDŽ prostě nestačí. Na respekt k ženám je jeden den málo. Možná bych "Březen - měsíc knihy" přejmenoval na "Březen - měsíc knihy a žen". Já byl rád, že jsem se postaral o Theu, se staráním o sebe to už docela dost skřípalo a starat se ještě o někoho dalšího nebo třeba udělal něco do práce, no to už je prostě utopie. Možná, že je to jenom o cviku, nevím, určitě to budu moct nacvičit znova. Pokud se ovšem rozhodnu zůstat doma na rodičovské dovolené, tak si myslím, že vás čekají docela zábavné zápisky.

Komentáře