Allen & Heath GLD 80 vs Soundcraft Vi1
12. červen 2013, HračičkyTak jsem zase o něco chytřejší a technicky otrlejší. V průběhu víkendu jsem si mohl zkusit zvučit na dalším digitálním pultu, tentokráte Allen & Heath GLD 80. Můžu jej tedy konečne srovnat se svým dlouhodobým favoritem, na který jsem zvučil před rokem - Soundcraftem Vi1. První se pokusím oba pulty trošku popsat a vypíchnout co se mi na nich libí a naopak co mě na nich štve.
Soundcraft Vi1
S rozhraním Vistonics, které bylo nejprve použito u pultů Studer a poté úspěšně využité v pultech Vi4 a Vi6 jednoznačně Soundcraft táhl na branku. Velký dotykový displej (v případě Vi1 širokoúhlá 22") doplněný o 32 fyzických knobů je prostě uživatelská orgie, přičteme-li k tomu ještě 16 faderů na vstupní vrstvu (5 vrstev) a 8 + 2 na výstupní. Do jedné vrstvy tedy můžete nacpat velkou cimbálovku i se sólistama nebo indie-rockovou kapelu z Brna (mám holt takové měřítko). Co se obsluhy a přehlednosti týče, tak tady má ode mě Vi1 velkou jedničku. 16 mixovacích kanálů (v 5 vrstvách) jak na dlani, když chcete cokoliv editovat, stačí se příslušné sekce dotknout na obrazovce a hned máte u každého knobu k čemu slouží a aktuální hodnotu parametru. Každý fader je dostatečně dlouhý a pogumovaný a channel strip je doplněn docela velkým multifunkčním metrem vstupní úrovně a aktuálního záběru kompresoru (nebo po přepnutí v kterém VCA a v které MUTE skupině máte příslušný kanál). Fadery s Faderglow jsou pouze výstupní. Ty jsou navíc obohaceny ještě o malý displej s popisem funkce (VCA, AUX, frekvence GEQ). Interní efektová jednotka je v tomto případě vybavena koncernovými Lexicon efekty, což chválím. Co se hardwareové výbavy týče, je pult opatřen 32 vstupy a výstupy, a poté nějakým tím AES/EBU. Pokud chcete tahat párák po ethernetu, máte smůlu. Musíte si dokoupit rozšiřující kartu a stagebox, takže cena pultu tím naroste o třetinu. Toto považuju za největší bolest t0to vynikající konzole. Nakonec stejně musíte vzít 40ti kilový párák a prodlužovat signálovou cestu o několik desítek metrů. Rozměrově tento pult také není žádný kompakt. Jeden člověk s ním sice pohne, ale pokud je v case, už je to horší, nehledě na to, že jsem ho do našeho Peugeotu 307 měl docela problém dostat.
Allen & Heath GLD 80
Druhý pultík už je spíše kompaktního ražení a A&H se tím snaží trošku dohnat náskok na poli digitálních pultů. Zatímco iLive mě moc neoslovil (ale líbí se mi ta koncepce, že jádro je na jevišti a samotný pult je jenom interface, bez kterého vám mixrack hraje dál), tak GLD mě jednoznačně potěšilo. Uživatelsky sice není tak na výši jako Vi1, zato výbavou mne totálně dostalo. Ačkoliv má GLD jen 12 mixovacích kanálů (ve 4 vrstvách), je každý opatřený 5ti LED-kovým meterem, displejem s volitelnou barvou a knobem (přepínání Gain, Pan a 2 uživatelské funkce). Na výstupech je k dispozici 8 faderů opět ve 4 vrstvách. K dispozici je docela jemný barevný dotykový displej, na kterém přehledně vidíte vše co právě děláte a můžete konfigurovat pult pomocí drag'n'drop. Samotné nastavování processingu u jednotlivého kanálu se děje na channelstripu v horní části pultu vedle displeje - je tu vše co potřebujete mít v ruce - Preamp, Gate, HPF, EQ, kompresor. Navíc displej s grafy docela svižně reaguje (ne jako na Mackie TT24, kde jste kroutili a poté jste se dozvědeli kam a s čím). K míchání potom docela hodně pomáhá u A&H typické modré tlačítko mix u každé šavle. Když tohle zmáčknete na vstupu, mícháte na výstupních šavlích poměry tohoto kanálu do jednotlivých výstupů. Na výstupech to funguje přesně naopak - mícháte poměr vstupů do vybraného výstupu. Dále jsou zde vychytávky jako přehrávač hudby z MP3, možnost zasíťování s iPadem který se dá použít jako další ovládácí prvek (není nic lepšího než stát vedle zpěváka a míchat mu monitory) a řada dalších drobností jako jednoduše přiřaditelná uživatelská tlačítka nebo taková kravinka jako spektrální analyzér, která pomůže když nejste zrovna ve formě. Interní efekty jsou řešeny pomocí pluginů, které si můžete stahovat ze stránek výrobce a strkáte je do jakéhosi virtuálního racku. Co se vstupů a výstupů týče, jsou na pultu 4 vstupy a výstupy na XLR, pak stereo cinche, AES/EBU a SPDIF. Pokud chcete stagebox, můžete jej propojit jenom pomocí ethernetu a tady je prostě to největší plus celé sestavy, které mě dostalo. V základu 24 vstupů a 12 výstupů s možností připojit buď u pultu nebo na stage expandér s dalšími 8mi vstupy a 4mi výstupy. Druhý šok byl ve chvíli, když jsem se dověděl, že celá tato sestava (pult + stagebox) vyjde na polovinu toho co Vi1 v základu. A všechno tohle je tak velké, že to vezmu pod paži a můžu jít na kšeft. Do Peugeotu to všechno narvu i v casech a ještě se mi tam vejde celá rodina a 2 odposlechy.
Resumé
Tak to by bylo tak v krátkosti pár postřehů co jsem vykoumal s těmito dvěmi hračkami. Jaký je tedy můj verdikt? Co bych volil kdybych nevěděl co s penězi? U Vi1 je jednoznačným záporem cena a nepřítomnost digitálního páráku. Na druhou stranu je tento pult docela přímočarý. Nemáte na něm v nastavení kde zabloudit. Díky obrovskému monitoru je vše jasné a přehledné. Uživateli nabízí opravdu obrovský komfort a pohodlí. GLD je na tom po uživatelské stránce o něco hůř, zato všechny své nedostatky v UI vyvažuje výbavou a cenou. Užitná hodnota je někde úplně jinde, ale klade trošku vyšší nároky na uživatelovu digitální gramotnost. Přeci jen v nabídkách je kde zabloudit a k nastavení je tady toho opravdu mnoho. Abych to tedy nějak rozsekl - tyto dva pulty jsem si prostě zamiloval oba. Jeden pro komfort, druhý pro výbavu. Jestli se mi ovšem na jednom z nich míchá líp, tak by to asi byla Vi1, protože je přeci jen menší možnost zazmatkovat a zapomenout si přepnutou jinou vrstvu. Ostatně příště bych si na GLD mohl barevně rozlišit kanály a hned bych na tom byl s orientací líp. Na závěr článku bych chtěl poděkovat Petrovi Bazlovi za to, že si pořád musí kupovat nějaké nové hračky a já mám tak nad čím žasnout. Nakonec ještě fotky obou zmíněných pultů.
 Soundcraft Vi1 - focen mobilem před jazzem |
 Allen & Heath GLD 80 v jídelně na stole |
